16.1.2018 se v Kongresovém sále ČNB uskutečnila akce, která nemá v české kotlině v žánru dechové hudby obdoby. Společnost dechové hudby (SDH), člen Asociace hudebních umělců a vědců (AHUV) se již v minulých dvou ročnících této soutěže rozhodla obnovit po velmi dlouhé době tento podnik. Zasloužil se o to, dnes již zesnulý pan Karel Bělohoubek, dlouhodobý šéf Ústřední hudby AČR, předchozí předseda SDH, skladatel a výborný aranžér.
Jako současný předseda tohoto spolku jsem se rozhodl na tuto tradici nejen navázat, ale také posunout tuto akci trošku jiným směrem. Tentokrát byli SDH osloveni nejen osvědčení autoři tohoto žánru, ale nabídku zhostit se role skladatele pro velký dechový symfonický orchestr obdrželi i autoři, kteří se doposud k tomuto mediu neměli možnost dostat. K takovým patřili letos pan Daniel Forró, pan Michal Macourek, ale také veliké překvapení samotné přehlídky, mladá nadějná skladatelka, studentka HAMU ze třídy prof. Juraje Filase, slečna Kateřina Horká. Právě tři výše uvedení skladatelé sami přiznali, že skladba pro tuto přehlídku byla jejich prvotinou pro takovýto typ orchestru. Kromě těchto tří autorů SDH vybrala do přehlídky ještě pana Josefa Vejvodu, pana Jaromíra Vogela, pana Antonína Tichého a opus autorské dvojice pana Mykoly Tkačenka a pana Jaroslava Šípa, jenž v minulém ročníku získali hlavní cenu za skladbu Babí Jar.
Třetího ročníku Soutěžní přehlídky 2017 (nenechte se splést datem konání přehlídky) se tedy zúčastnilo sedm skladeb a sedm statečných, no…vlastně osm, když jedna skladba byla dílem dvou pánů. Bohužel se Mykolovi Tkačenkovi a Jaroslavu Šípovi s letošním kusem, který nesl název Jaro v Krkonoších, nepovedla obhajoba loňského triumfu, a tak minulá symfonická báseň Babí Jar s tragickým námětem a ve velmi vydařené instrumentaci Jaroslava Šípa, nemohla být letos Krkonošským jarem, který byl docela vkusným „popovým“kouskem, absolutně ohrožena. Inu není Jar jako jar(o). Antonín Tichý je jedním z autorů pro dechový ansámbl, jací se v Čechách a na Moravě často zjevovali v minulých letech. Jeho skladba Kačena byla velmi dobře zinstrumentovaná „lidovka“, jehož sólového partu se ujal vynikající hráč na křídlovku, nprap. Jiří Bachtík, jenž tomuto opusu vdechl onu atmosféru, kterou pan Tichý vnímal na Šumavě, při pozorování divokých kachen.
Druhým sólovým kouskem byl 16.1.2018 v ČNB Koncert pro trubku s doprovodem dechového orchestru od nestora české, nejen dechové, hudby, Josefa Vejvody. „Ve většině mých skladeb se objeví jazzová harmonie, či jazzové prvky“. Tolik Josef Vejvoda o svých skladatelských postupech svými slovy. Nejinak je tomu i v Koncertu pro trubku, kde kromě těchto jazzových prvků, můžeme vnímat i velice chytrou instrumentaci, která jen dokresluje celkově svěží nádech této věty.
Celý koncert z časových důvodů nemohl na koncertě v ČNB zaznít, ale i tak stačila tato část vynést autora na stupeň vítězů, konkrétně na 3. místo. Nutno dodat, že mu v tom obrovským dílem pomohl sólista Hudby Hradní stráže a Policie ČR, kpt. Pavel Hromádka, který svůj nelehký part zvládl mistrovsky. Se svým uměním také okořenil tuto přehlídku velmi plodný (co se skladeb týče…) matador české hudby, Jaromír Vogel . Ani tomuto autorovi nebylo možné z časových důvodů odehrát jeho celou třídílnou Svitu nejen pro Shakespeara. Možná je to škoda, protože 1. část, kterou šéfdirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR, plk. Václav Blahunek. uvedl ve smyslu „výborně udělaný popík pro dechový orchestr“, myslím posluchače pobavil a svou velmi bohatou instrumentací zřejmě i překvapil.
Když už jsem zmínil orchestr, který všechny skladby nastudoval a jeho šéfa, pana Blahunka, musím také dodat, že se představil nejen coby vynikající dirigent všech skladeb, ale taktéž i jako schopný moderátor tohoto večera! Menší raritou letošní přehlídky byl výběr dvou skladeb se stejným jmenovatelem – Passacaglia. Ta první (podle programu) pochází z pera hudebního skladatele, dirigenta a pedagoga, pana Mgr. Michala Macourka, kterého budu opět citovat: „(…)z kompozičního hlediska se jedná o parafrázi třívrstvé passacaglie (…) Nejedná se ale o žádný matematický postup, pouze ucelený hudební materiál, pomocí něhož jsem se snažil vyjádřit pomyslnou cestu z temnoty za světlem(…)“. Druhá passacaglia, uvedená v jednom koncertním večeru, je Passacaglia a chorál pro dechový orchestr. Podtitul této skladby je Svatováclavská mozaika a Daniel Forró, který tuto kompozici tvořil až v dalekém Japonsku, se na rozdíl od Michala Macourka matematiky v tomto díle vůbec nebojí, naopak matematika tvoří jeden ze stavebních kamenů této passacaglie.
Autor hledá nové výrazové, zvukové a témbrové prostředky, střídá neustále takty a nenechá ani jednoho muzikanta v orchestru, stejně jako pana dirigenta, chvíli na pochybách, že takových „nových“ skladeb opravdu hrál tento ansámbl velmi málo. Celou skladbou se prolíná, jak podtitul napovídá, Svatováclavský chorál (výročí 100 let založení Československa). Tento majstrštyk zaujal odbornou porotu ve složení: pan profesor Jiří Hlaváč, jenž této porotě zároveň předsedal, pan profesor Ivan Kurz, pan Aleš Pavlorek a pan Jan Valta, natolik, že si Daniel Forró do Japonska, kde žije se svou japonskou manželkou, odváží „stříbrnou medaili“.
Nejcennější kov si nakonec z přehlídky odnáší Kateřina Horká se svými Jazzovými ozvěnami pro dechový symfonický orchestr. Velmi svěží dílo, které je i mistrně zvládnuté po technické stránce nakonec své autorce přináší vítězství. Nepochybně se na její práci podepsal Katčin pedagog z HAMU, profesor J. Filas, nicméně už z této autorčiny prvotiny je naprosto zřejmé, že se jedná o velmi mladou (nar.1993) a velmi nadějnou skladatelku, o které v budoucnu jistě nejednou uslyšíme. Kateřino, ještě jednou gratuluji k vítězství!
Závěrem bych rád připojil děkovný dopis pana Daniela Forró, který od něj Hudba Hradní stráže a její šéfdirigent Václav Blahunek obdrželi.
